Výjezd do Londýna a Walesu
Čtyřicet čtyři cestovatelů naší školy letos v březnu opět po roce vyrazilo do Británie.
Tentokrát jsme ovšem po celodenní prohlídce atrakcí Londýna pokračovali dál na západ a cestou do Walesu jsme se nejdřív zastavili v Shakespearově rodném Stratfordu a starobylém Worcesteru. Obě městečka okouzlují svou atmosférou a každé se pyšní starobylou katedrálou – v té stratfordské je navíc pohřben sám avonský bard, jehož divadelní hry dodnes čteme jako povinnou četbu.
Později jsme se poblíž Chesteru, ležícího na hranicích s Walesem, ubytovali v hostitelských rodinách. Čekala nás dobrá večeře, ubytování, anglická či velšská pohostinnost a komunikativní domácí. V následujících dnech objevujeme krásy Walesu, ke kterým patří divoká příroda, středověké hrady a louky plné ovcí. Trávíme prosluněné dopoledne u moře v městečku Conwy, na jehož hradbách se dá udělat příjemný piknik. Později nás čeká větrná procházka v pohoří Snowdonia s turistickými chodníčky plnými místní břidlice. V Caernafonu se projdeme po náměstí a podíváme se na další gigantický místní středověký hrad. Místní nápisy jsou dvojjazyčné a v obchodě je možno mezi místními zaslechnout velštinu.
Další den ještě navštívíme západní cíp země a ostrov Anglesey, který je s pevninou spojen dlouhým silničním mostem. Místní vesnička je hrdá na svoje velšské jméno, které je prý vůbec nejdelší na severní polokouli. Wales nás nepřestává bavit, ale dny se krátí. Brzy přijde poslední noc a loučení s hostitelskými rodinami. Ráno vyrážíme zpět na východ, ovšem s celodenní zastávkou v Oxfordu. Univerzitní město je mnohem rušnější, než jsme si představovali. Navštívíme Christ Church College se zákoutími jako z filmů o Harrym Potterovi – není divu, řada záběrů série se točila právě tady. Později se ještě podíváme do Ashmolean Museum s mumiemi, starověkými artefakty i renesančním italským uměním.
A pak už jen nákup suvenýrů a nekonečná cesta domů, tentokrát prodloužená francouzskou dopravní stávkou, kvůli které máme před sebou nekonečné čekání na trajekt. Nepohodlí cestování se ovšem brzy zapomene, zážitky zůstanou… Tak snad zase za rok?